Běžně lidé postupují tak, že nejprve postaví dům a pak zbytek. My jsme začali netradičně a ještě před výstavbou svého slaměného domu jsme si vytvořili zelenino-bylinkově-květinovou zahradu.
Zorganizovali jsme workshop pro lidi, jejichž stejně jako nás zajímá zakládání Permakulturní zahrady. Workshop vytvořil prostor na barter – lidé se naučili, jak na to, a my jsme měli pomocníky na vybudování zahrady.
Workshopu předcházela dvoutýdenní příprava a shánění materiálů – slámy, sena, země, dřeva, kamení, hnoje, tyčí, kartonů … Den předtím jsme udělali potřebné přípravy. Vytyčili jsme jednotlivé záhony podle zakreslení návrhu i chodníky (dle standardů – 70 cm, abychom prošli s kolečkem). Šířku záhonů jsme dimenzovat doslova na míru – podle rozpětí mých a manželových rukou. Proč? Výhodou vyvýšených záhonů oproti klasickým zahradním záhony je, že do takových záhonů člověk nevstupuje, protože do nich z obou stran dosáhne rukama – při pletí, sklizní i sázení. Nepošliapanú půdu netřeba okopávat.
- zásada: V naší zahradě nemusíme okopávat!
„Včera jsme předpřipravili základy na záhony a bagr udělal do země rýhu na záhon zvaný německá kopa. Do ní naházíme staré větve a dřevo. Postupně budeme vytvářet vrstvy, což nám vytvoří kopu, „vysvětluje Patrícia Černáková, Permakulturní designérka, která nám s naším projektem pomáhá, a ukazuje na další materiály, co použijeme – seno, hnůj, zem a jako poslední vrstvu slámu. Tou záhon namulčujeme. Záhon, kopa, má větší plochu než rovina se stejným půdorysem, získáme tedy více místa na sázení.
- zásada: Nemusíme mít nekončící řádky zeleniny.
Lidé se hned chytají roboty a lámou větve na malé kusy, aby nelezly ze záhonů. Větve a shnilé dřevo budou v záhoně sloužit jako houba, která se po dešti napije a postupně ho bude zásobovat vláhou. Rozkladem vznikne velmi kvalitní humus a teplo, které je přínosné pro růst rostlin. Spolu se senem a hnojem vznikne o několik let velmi kvalitní půda na sázení, co my, vlastníci sadu, ve kterém je tuhá, jílovitá půda, oceňujeme. Při zúrodňování a zakládání standardní zahrádky bychom museli udělat výkop a návoz tuny kvalitní země.
klíčové dírky
„Záhon se má točit kolem nás a ne my kolem něj. Stačí stát na jednom místě a otáčet se kolem vlastní osy. Všude máte záhon po ruce. Je to časová, energetická i prostorová efektivita, „vysvětluje designérka Patrícia a názorně vstupuje do klíčové dírky, jejíž tvar vytvořila spolu s účastníky workshopu ze starých tašek. Záhon s kulatými tvary nádherně zapadá do prostoru. Žádné nekončící linie řad jako v klasické zahradě.
- zásada: Nemusíme mít zahradu skrytou daleko za domem. Netřeba chodit daleko a každý den můžeme pozorovat její život.
Druhá skupina lidí pracuje na vyplnění záhonu. Dvě ženy ukládají dospod karton, který zabrání prorůstání trávy. Trávník nemusíme pracně odstraňovat. Muži svážejí kolečky do záhonu zeminu a tenkou vrstvu hnoje. Dospělí i děti nosí navrch slámu. Pata vysvětluje význam mulčování: „Nikde v přírodě není přirozené, aby země byla odkryta. Takový stav je pro přírodu katastrofální, když dojde k erozi půdy nebo půdu zničí záplavy či požár. Přesně tak působí na přírodu i okopané záhony v zahradě.
První, co může zahrada proti tomu udělat, je vyslat takové půdě pomoc odolných a přizpůsobivých výsadkářů do první linie – většinou pýr a jinou plevel. Pokud si to přeneseme do lidského světa, pýr představuje mírovou misi, která má na starosti dostat zemi do původního stavu, zastabilizovať ji. Jakmile začne na tomto kousku země růst i něco jiného, trávník, bylinky, zelenina, postupně se zem zelení a výsadkáři ustupují jako mírové síly.
Lidé však hned sáhnou po postřicích a likvidují je jako plevel. Okopáváním si přidávají práci navíc, protože příroda na postižené místo vždy vyšle svých výsadkářů.
